THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Surtr je v severogermánskej mytológii ohnivý obor, strážiaci hranicu ríše ohňa Múspellsheimr, ktorý (len stručne) pri Ragnaröku zabije boha Freya a nakoniec celý svet uvrhne do ohnivej záhuby. Jeho žiaru ale vídať nad durínskym (kronikári nemeckého black metalu poznajú pohnutú minulosť tohto stredonemeckého regiónu) Meiningenom už od roku 1996, a svoj štvrtý runový zárez za dlhohrajúci album si tu SURTURS LOHE urobili začiatkom septembra minulého roku.
Šesťčlenná družina hrá melodický pohanský black metal, ku ktorému možno dodať aj prívlastky ako viking (aj keď Nemci fakt nie sú a neboli nejakí treskúci vikingovia, ale ok, hudobné ovplyvnenie škandinávskymi metalovými bojovníkmi tam je) a folk (no dajme tomu, sú tam akustické gitary a flauty). Ak sa vám zo spomienok začne vynárať zrejme predsa len známejšia tamojšia pohanská metalová banda, tak to nie je náhoda, personálne spojenie s MENHIR existuje, vokalista Heidenherz tam hrá na bicie.
Štvrtý album SURTURS LOHE prináša osem skladieb za 47 minút a možno konštatovať, že po dvadsiatich rokoch má skupina rozhodne jasno v tom, čo chce tvoriť a ako to chce podať. Pokiaľ vás baví melodický, strednotempový, ale rezký black metal s kvantom heroických atmosfér a značne romantizujúcim, miestami trochu „rozprávkovým“ duchom dávnych čias, budete spokojní, „Seelenheim“ je vyslovene príjemný, dobre urobený album, zručne skomponovaný, aranžérsky „nadýchaný“, znie tak trochu akou soundtrack k príbehom z dávnych nemeckých čias.
Spev je v nemčine, texty by sa mali venovať prírode a severskej mytológii, ale hneď na začiatku je to o „cisárovi na kopci“, Fridrichovi Barbarossovi, SURTURS LOHE teda asi netrpia ortodoxnou nostalgiou za predkresťanskými časmi. V hudbe sa prelínajú rôzne momenty, od solídnych nárezov v duchu švédskych vikingov – najviac asi počuť postupy pripomínajúce MITHOTYN – až po akustické plochy alebo takmer symfonické metalové pasáže, obohatené klavírom. Možno by sa to dalo označiť aj za gýč, ale načo zhadzovať veľmi počúvateľnú melodickú hudbu, keď proste baví.
So „Seelenheim“ som mal taký zábavný „problém“ – že je tam veľa čistého, melodického mužského vokálu, podobne veľká nálož rôznych éterických i dramatickejších ženských partov a mnoho zborov, to som si všimol hneď. Ale blackmetalové polohy z nejakého zvláštneho dôvodu bolo treba z nahrávky sústredene loviť, ešte po niekoľkých zbežných vypočutiach som mal pocit, že tam snáď ani žiadne nie sú. Našťastie sa ich odchytiť podarilo, a práve to sú momenty, ktoré by boli aj na prvú ligu. V tých miestach je všetko najviac ako má byť – veľmi dobré riffy a búrlivé vyznenie.
SURTURS LOHE sa okrem toho vyznačujú aj plus-mínus veľmi nemeckým stredovekým vyznením, akousi „popularizáciou stredoveku pre súčasníkov“. Čo mám na mysli – nedá sa povedať, že by u nich bolo počuť vyslovene stredoveké postupy vrátane nástrojov, skôr také idealizované nálady, aké počuť napríklad u aspoň čiastočne metalových IN EXTREMO alebo u nemetalových „stredovekárov“ CORNIX MALEDICTUM. Celkovo je to však prinajmenšom veľmi dobre počúvateľná hudba bez nejakých typicky „nemeckých“ chýb na kráse, a potenciál na úspech medzi mládežou obľubujúcou tieto romantizujúce návraty do dávnych čias tu určite je. V podstate takí „vznešenejší“ kolegovia krajanov ADORNED BROOD, ktorí s píšťalami, španielkami a častejším bujarým „folkovaním“ bojovníkov mlátiacich do pivom obliatych dubových stolov predsa len pripomínajú viac.
SURTURS LOHE sú minulosť adorujúci melodickí viac-menej blackmetalisti. Možno hrajú trochu klišéovito, určite nerobia nič prevratne nového, ale hrajú pekne.
7 / 10
Alraun
- ženské vokály, flauta
Ragnfalt
- gitary
Nidhöggr
- bicie
Reki
- vokály
Heidenherz
- gitary, vokály
Ralph
- basgitara, akustické gitary
1. Der Kaiser im Berg
2. Lohe Surt
3. Seelenheim
4. Unter der Linden
5. Gotengrab
6. Sumar kehre heim
7. Schwertleite
8. Schildwacht
Seelenheim (2016)
Nornenwerk (2011)
Odal / Surturs Lohe (2004)
Vor Walvaters Thron (2002)
Wo einst Elfen tanzten (2001)
Brennende Stürme (2000)
Urda (1999)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Einheit Produktionen
Stopáž: 47:03
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.